Jak dopadla háčkovaná deka ve stylu Minecraft

kategorie: Moje tvorba | 0

Konečně je po několikaměsíčním snažení hotovo. Už si ani nepamatuji, kdy přesně mě napadlo, že budu háčkovat čverečkovanou deku. Vybavuji si, že jsem zrovna došila deku pro Esterku a říkala jsem si, že Hugovi také nějakou udělám. V té době jsem také zahlédla na internetu deku alá Creeper (postavička z oblibené počítačové hry Minecraft). Na takové šití jsem si netroufla, ale naštěstí je tu háčkování (řekla jsem si tehdy :)). A bylo jasné, že to budu háčkovat. Zase proč ne, ještě jsem to nedělala a už jsem se těšila, jak si to všechno vyzkouším.

Udělalal jsem si plán celé akce, vybrala barvy… a těsně před začátkem mi Hugo řekl, že by raději motiv diamantového meče. Ok, není problém. Na internetu jsem si sehnala předlohu a mohla jsem začít. Háčkovala jsem jeden čtverec za druhým a vypadalo to, že to nikdy neskončí. Původně jich mělo být 256, ale nakonec jsem jednu řadu čtverců na každé straně ubrala. I tak jich bylo až až.

Přiznám se, že jsem během celé výroby měla několik krizí, kdy jsem to chtěla vzdát, ale prostě to nešlo. Co bych dělala s tolika čtverečky? A hlavně – Hugo už se těšil a počítal s tím. Takže zatnout zuby a jede se dál. Někdy jsem si dala i dlouhou pauzu, abych pak měla ještě chuť vůbec pokračovat.

Když jsem je všechny doháčkovala, říkala jsem si, že  mám to nejhorší asi za sebou. Omyl. Čekalo mě sešívání 🙂

To jsem pojala tak, že jsem si celou deku vyskládala, po řadách si čtverečky dala pěkně do komínků. Co řada, to komínek. Každou řadu jsem sešila a průběžně ty řady spojovala k sobě. Nevím, zda je tohle optimální postum, ale mě to tak vyhovovalo. Bylo pro mě motivací dívat se, jak se pomalu vylupuje obrázek meče.

Čtverce byly pospojované a říkala jsem si, že teprve teď mám to nejhorší asi za sebou. Opět omyl 🙂 Ještě zapošít ty konce a to nešlo zrovna moc dobře. Příze DROPs Paris, kterou jsem použila jako hlavní, se špatně navlékala do jehly a zůstávaly po ní docela mohutné uzlíky. Opět se mi osvědčilo dělat vše postupně a střídat to s nějakým jiným projekte. Silácky jsem si naplánovala, že sešiju jednu řadu každý den a za 14 dní budu mít hovoto. To bylo někdy v lednu. Člověk míní… znáte to.

Každodpádně tento víkend jsem deku s velkým úspěchem dodělala. Nakonec jsem jí ještě lehce obháčkovala polosloupkem a dlouhým sloupkem.

Takže fanfáry, ohňostroj, šampaňské…

Hotová deka

Moje postřehy:

– příště byhc zvolila jiný materiál, deka je docela těžká, váží 1,8 kg a není moc praktická na přenášení. Zase se pod ní dobře leží.

– příze Paris se mi moc neosvědčila, lépe se mi háčkovalo i zapošívalo s přízí Catania Grande, která je více kroucená a lesklá. Na druhou stranu je Paris příjemnější na omak.

– příště  bych zkusila čtverce spojovat sháčkováním nebo si bych si nechávala delší konce na zapošívání, docela mi to tam vyčuhuje

– je fajn si deku před sešíváním vyfotit, kolikrát mi to pomohlo, když jsem si nebyla jistá, jestli sešívám čtverečky ve správném pořadí

– ještě větší respekt ke všem, kteří takovou deku vyrobí víckrát za život. A to existují ještě náročnější vzory, tenhle typ čtverce je vlastně nejjednodušší.

Paris vs Catania Grande

 

A i když jsem si několikrát říkala, že nikdy víc, že jednou stačilo, jsem si už teď jistá, že tomu tak nebude. Že mi to zase jednou nedá a pustím se do toho, protože ono to bylo nakonec fajn. Dokázala jsem to nezvdat a s výsledkem jsem moc spokojená, i přes mírné výhrady. To víte, každá správná hospodyňky, je vždy nespokojená.

Ovšem úplně to nejdůležijější je, že je spokojený Hugo. A když vidíte ten blažený výraz na tváři, když deku dostal a když ho s ní uvidíte ráno, jak si jí vzal s postele s sebou… … to je ta největší odměna.

Druhý den ráno…

No a to je vše. Další projekty čekají. Doufám, že vás to víc inspirovalo než odradilo a že to třeba také někdy zkusíte.

Mějte se krásně,

Pavlína

Zanechte komentář